Sdílet tento článek
Zatímco vlna kavárenských bagelů nejspíše opouští naše větší města, na menších městech se tento trend stále drží. Je proto možné si v kavárně k snídani či obědu objednat plněný bagel na mnoho způsobů. Bagely jsou vyhlášeným pečivem na mnohých místech ve světě a mají za sebou poměrně zajímavou historii. Jejich příprava je často velmi tradiční a když je v dosahu kavárny vhodný zdroj poctivých bagelů, vlastně nevidím důvod, proč by se od tohoto trendu mělo upouštět. Je snad důvodem tohoto “odchodu” jejich rozmach v řetězcích rychlého občerstvení?
Co je to bagel?
Bagel je druh pečiva, které je charakteristické svým tvarem prstence s dírou uprostřed. Vyrábí se z klasických chlebových surovin jako je chlebová mouka, kvasnice, sůl a sladidla. Mouka s vysokým obsahem lepku mu dodává jeho klasickou houbovitou žvýkavou strukturu s lesklou a křupavou kůrkou na povrchu. Tradičně se těsto tvaruje do prstence, který se nejdříve vaří ve vodě a následně se peče. Povrch bývá často posypaný semínky například sezamu či máku. Takto připravené pečivo se plní nejrůznějšími kombinacemi. Mezi ty velmi tradiční patří cream cheese Philadelphia a uzený losos. Plněný bagel se rozehřívá na grilu, což ještě podpoří jeho křupavost.
Kde se bagel vlastně vzal?
Bagel pravděpodobně pochází z Polska. Zde je podobně vypadající “houska s dírou uprostřed” zvaná “obwarzanek” datována zpět až do roku 1394. Pečivo s dírou uvnitř má bohatou historii i v jiných zemích. Například v Itálii pečivo známé jako “taralli” a “ciambelle”, v Číně zase “girde”.
Bagel jako židovské jídlo přišel během polské historické éry známé jako “zlatá svoboda”. Dle knihy The Bagel: The Surprising History of a Modest Bread od Marie Balinske bylo na konci 13. století židům v Polsku umožněno péct a prodávat chléb. Umožnil to polský kníže Boleslav Pobožný, v reakci na tento čin však přišel zákaz pro křesťany, kterým bylo zakázáno nakupovat potraviny od židů. Židům bylo umožněno pracovat s chlebem, který byl vařený a tak vytvořili bagel, který nařízením vyhovoval.
Jedním z dalších míst, kde se bagly považují za “domácí”, je také New York. Do Spojených států dorazily bagely nejspíše společně s východoevropskými přistěhovalci koncem 19. století. Ale z převážně židovských trhů se rozšířily až v 70. letech 20. století. To byla éra, kdy se “etnické jídlo” stalo trendem a také doba, kdy rodina Lenders začala masám prodávat svoji značku mražených bagelů. V roce 1984 se Lender’s Bagels prodávaly tak dobře, že je odkoupila společnost Kraft Foods. Kraft mimo jiné vyrábí smetanový sýr Philadelphie a zde začalo toto “dlouhodobé partnerství”.
Suroviny na těsto se často rozcházejí
Ve snaze o najití tradičních surovin na těsto jsem našla mnoho rozdílných informací. Ve své podstatě by však žádný bagel, tedy nejspíše ne pokud ho samotným bagelem chceme nazývat, neměl obsahovat vajíčka a mléko. Rozdíl také přichází u tradičních sladidel. Ta jsou potřebná pro nastartování kvasnic. Ke slazení se používá sladový sirup, třtinový cukr, ale objevují se také verze doslazované medem.
Pod pojmem bagel tedy nemusíme najít vždy čistě veganské pečivo. A to se ani nebavíme o rozdílných surovinách při jeho plnění. Pokud se tedy vyhýbáte nějakému druhu výrobků či alergenů, je dobré, se v různých podnicích přeptat na přesné složení.
Role bagelu v kavárnách
V kavárnách bagel skvěle poslouží na snídani případně i oběd. Kombinací jeho plnění je nepřeberné množství, i když existují ověřená chuťová propojení jako již zmiňovaná kombinace s uzeným lososem. Základem je ale vždy poctivě připravená “houska” podle tradičních receptur.
Na závěr přidávám ještě jeden zahraniční typ. Ten nejlepší bagel, který jsem zatím ochutnala byl na londýnské Brick Lane, toto místo je známé i mezi místními. Tak když budete mít cestu, zastavte se na nasátí londýnské atmosféry z levných a skvělých bagelů. Teď jen doufám, že si tento zážitek z plněného bagelu příliš neidealizuji, přece jen tento výlet se konal teprve když pandemie překračovala hranice Číny. A ve které kavárně/podniku jste se setkali s tím nejlepší bagelem vy?
Zdroje: Britannica, Smithsonian magazine, The Atlantic
