Jednorázové kelímky na kávu jsou základem v kavárnách po celém světě. Představují cenově dostupnou variantu pro firmy a zároveň jednoduchou variantu pro jejich zákazníky. Způsobují ale zátěž v oblasti recyklace a tvorby odpadu. V návaznosti na tento problém mnohé kavárny zavádějí možnost slevy pro zákazníky, kteří si donesou vlastní, opakovaně použitelný kelímek. Proč je tedy dobré se jednorázovým kelímkům vyvarovat a jak je to s jejich recyklací?
Mnohé z jednorázových kelímků jsou vyrobeny z materiálu na bázi ropy, jako je polystyren, polypropylen nebo papír, který je potažený vrstvou polyethylenu. Hlavním plusem těchto materiálů je, že skvěle drží teplo a zabraňují jeho úniku. Jednou z nevýhod je náročnost samotné výroby, na kterou je použito mnoho zdrojů. Přestože plastové kelímky používají na výrobu menší množství zdrojů, z hlediska použité energie je jejich výroba náročnější.
Styrofoam i polypropylen jsou cenově dostupné materiály, ale jejich recyklace je obtížná. Papírové kelímky a jejich nutnost ošetření, aby nedocházelo k propuštění kapaliny a zároveň mohla být odstraněna plastová podšívka, zase představují výzvu pro výrobce.
Dr. Dagny Tucker, zakladatel společnosti Vessel, říká, že nedostatek recyklačních postupů a vysoké finanční náklady na recyklaci ztěžují minimalizaci odpadu spojeného s kelímky na jedno použití. „Pouze 9 % všech vyrobených plastů bylo recyklováno a většina recyklovaných plastů je zhruba po 400 použitích downcyklována.“
„Společnosti zabývající se recyklací plastů mají problém najít koncové trhy, navíc cena panenského plastu je nižší než náklady na recyklaci, což není pro výrobce ekonomicky atraktivní,“ říká Dagny.
Díky nedostatku recyklačních postupů je odhadem každoročně odesláno až půl bilionu jednorázových kelímků na skládky. Degradace polystyrenových a polypropylenových kelímků trvá až 450 let a kelímky potažené plastem se rozkládají asi 30 let. Při rozkládání kelímky uvolňují do atmosféry oxid uhličitý a metan, což nadále přispívá k tvorbě skleníkových plynů. Plasty se zároveň rozpadají na mikroplasty a ty znečišťují půdu, vodu i vzduch.
BIODEGRADABILNÍ A KOMPOSTOVATELNÉ KELÍMKY
Kelímky mohou být vyrobeny z biologicky rozložitelných a kompostovatelných materiálů, které se časem rozloží na základní složky. Mezi pojmy kompostovatelný a biologicky rozložitelný je však zásadní rozdíl. Kompostovatelné kelímky jsou biologicky rozložitelné, ale biologicky rozložitelné kelímky nejsou vždy kompostovatelné. Materiály, které jsou biologicky rozložitelné se časem rozpadnou na své složené prvky, kompostovatelné materiály se časem přemění na organické sloučeniny, tzv. humus, který obohacuje živinami své okolí.
Tyto systémy ale mohou fungovat pouze tehdy, pokud jsou spotřebitelé informováni a mají přístup k příslušným zařízením na likvidaci odpadu. „Některé kelímky jsou kompostovatelné, ale pouze málo měst má veřejné služby kompostování,“ říká Dagny.
„V Evropě většina komunálního odpadu končí na skládkách (24 %) nebo je spálená (27 %). Méně než polovina je recyklována (31 %) a ještě méně kompostována (17 %). Když spotřebitel nemůže své kelímky kompostovat, skončí na skládce.“
Dle předpisů EU se za splnění vhodných podmínek musí průmyslově kompostované materiály rozložit do 12 týdnů a zcela biologicky rozložit do 6 měsíců. Pokud nejsou splněny podmínky přísunu kyslíku, proudění vzduchu a zahřívání, i kompostovatelné a biologicky rozložitelné kelímky zůstávají roky neporušeny. Na skládkách nedochází ke kontrole celého procesu ani k přístupu vzduchu. Mikroorganismy rozkládají kompostovatelné a biologicky rozložitelné materiály bez přístupu vzduchu, čímž je do atmosféry uvolňován skleníkový plyn metan.
Dagny poznamenává, že klíčovou součást nárůstu odpadu způsobilo uzavření čínského trhu pro výkup recyklovaného materiálu, tento vývoz byl zastaven v roce 2018. V roce 1992 začala Čína dovážet a zpracovávat recyklovatelný odpad z celého světa. Zákaz dovozu má vést k zlepšení recyklační infrastruktury ve vlastní zemi.
„Čína zavřela dveře recyklovatelným materiálům pocházejícím z USA a Evropy. Před zákazem bylo 95 % plastů shromážděných k recyklaci v Evropské unii a 70 % v USA prodáno a odesláno do Číny.“ Když zákaz vstoupil v platnost, národní recyklační zařízení v USA a Evropě byly zavaleny a společnostem produkujícím jednorázové plasty se nedařilo snížit výrobu tak, aby došlo k plnění cílů.
„Když došlo k zástavě vykupovaní dovezených materiálů, obrátily se recyklační firmy na domácí trh, což způsobilo masivní zahlcení a pokles cen,“ říká Dagny. „To je důvod, proč recyklační firmy omezují počty a druhy materiálů, které přijímají.“
Zdroj: Perfect Daily Grind
