Káva a společenský život

Abychom nahlédli do významu kávy jakožto plodiny i nápoje pro společenský život, musíme se podívat trochu do její historie.

Pěstování kávy kvůli obchodu se nejdříve ujalo v Arábii. V 15. století se káva pěstovala v jemenské oblasti Arábie a v 16. století byla známá v Persii, Egyptě, Sýrii a Turecku.

Během této doby byly veřejné kavárny obzvláště populární na Blízkém východě. Lidé v nich mohli poslouchat hudbu, sledovat umělce, hrát šachy a diskutovat o každodenních událostech u šálku kávy. Tyto kavárny se staly tak důležitým centrem pro výměnu informací, že byly často označovány jako „Školy moudrých“ ¹.

V 17. století se káva objevila i v Evropě. Nejprve se prodávala v lékárnách jako medikament. Brzy však došlo i k založení kaváren a ty se rychle staly populárními. První evropská kavárna byla otevřena v Benátkách v roce 1683.

Historicky byly kavárny v Evropě důležitým místem společenského setkávání a tento jejich vliv měl během 17. a 18. století za následek několik kulturních a politických transformací². Kavárny poskytly fórum pro výměnu názorů a podpořily zájem o veřejné mínění napříč celým sociálním spektrem. Kromě toho byly oblíbené u filosofů přírodních věd, starožitníků a historiků jako místa, kde se scházejí podobně smýšlející vědci, čtou si, učí se jeden od druhého a diskutují spolu³.

Kavárny byly – a stále jsou – místem, kde se lidé scházejí, aby si povídali, psali, četli, bavili se navzájem nebo trávili zkrátka čas. Některé výzkumy naznačují, že používáme odlehčenou konverzaci k navázání a udržení našich kontaktů ve skupině i k samotnému předávání informací. Díky tomu, že kavárny poskytují prostor pro pravidelnou, ale neplánovanou interakci se členy komunity, mohou hrát roli při vytváření sociálních sítí, a tudíž podporovat společenské a komunitní hodnoty⁴.

Kavárny jako místa setkávání pomáhají ke snadnějšímu šíření informací. K tomu dochází neformálně v důsledku socializace a v některých případech také prostřednictvím dostupných nástěnek. Jak informace procházejí touto sociální sítí, dochází ke vzájemnému ovlivnění jednotlivců v rámci komunity. Chování a normy, které se tady začnou přijímat, se stávají odrazem takovéto pokračující interakce a kolektivního poznávání⁴.

V mnoha zemích se tyto společenské aspekty kaváren rozvinuly do takové podoby, že se staly součástí také domácího prostředí, kde jednotlivci hostí nejrůznější kávová setkání proto, aby se mohli scházet a konverzovat se svými přáteli a rodinou. Jedna studie naznačila, že v průběhu času může být sociální izolace u seniorů spojena s horšími kognitivními funkcemi⁵, a další zjistila, že nabídka kávy v salonku domu s pečovatelskou službou podporuje větší sociální interakci⁶, proto jsou takovéto společenské příležitosti pro mnohé velmi přínosné pro zdraví a pohodu.

Zdroj: Coffee & Health

_{National Coffee Association, ‘The History of Coffee’. Available at: http://www.ncausa.org/i4a/pages/index.cfm?pageid=68}

_{Ellis M. (ed.), Eighteenth-Century Coffee-House Culture. London, Pickering & Chatto, 2006.}

_{Habermas J., The structural transformation of the public sphere, The MIT Press, Cambridge Massachusetts, 1991.}

_{Stafford T. (2003) Psychology in the coffee shop.The Psychologist, 16(7):358-359.}

_{Cacioppo J.T and Cacioppo S. (2014) Older adults reporting social isolation or loneliness show poorer cognitive function 4 years later. Evidence Based Nursing, 17:59-60.}

_{Quattrochi-Tubin S. and Jason L.A. (1981) Enhancing social interactions and activity among the elderly through stimulus control. Journal of Applied Behaviour Analysis, 131:159-163.}