Přeměna zeleného zrna na aromatickou kávu, kterou máme tak rádi, záleží na jednom důležitém zařízení – kávové pražičce. Ale proč pražička vypadá tak, jak vypadá, a jak se měnila v průběhu historie?
PRAŽENÍ KÁVY V PÁNVÍCH NA PŘÍMÉM OHNI
Káva má dlouhou a bohatou historii. Příprava pražených kávových zrn činí z pití kávy zážitek, který vás vrátí o staletí zpět v místě i čase. Osmanská říše a kolonizace Evropy provedly nápoj celým světem.
První nástroj na pražení kávy byly tenké perforované pánve, pražilo se na otevřeném ohni a pražič pomocí lžíce míchal zrna tak, aby zajistil rovnoměrné pražení. Pouze malé množství zrn mohlo být praženo ve stejnou chvíli. Pražič musel být během pražení velice obezřetný, při tak chaotickém procesu a nejistém výsledku bylo pochopitelné, že se začalo experimentovat s novými metodami.
CYLINDRICKÁ KÁVOVÁ PRAŽIČKA
Uvádí se, že válcové pražičky pochází už ze 17. století. Umožňovaly uzavření zrn a udržování teploty uvnitř bubnu. Byly opatřeny kličkou, díky které docházelo k rovnoměrnému ručnímu otáčení nad otevřeným ohněm, a tedy i k rovnoměrnějšímu pražení. Design, který byl rozšířen v Evropě i Americe, zabezpečil snížení výparů a pražení se tak stalo pohodlnějším.
PRŮMYSLOVÁ KÁVOVÁ PRAŽIČKA
V 19. století byly v USA a Evropě udělovány patenty na komerční pražičky. I přesto mnoho lidí doma pokračovalo v pražení malých objemů kávových zrn. Mnoho raných průmyslových pražíren mělo pouze válcové nádoby umístěné nad zdrojem tepla. Až do doby něž se zavedly dodávky plynu do městských center, bylo hlavním zdrojem tepla pálení dřeva a uhlí. To však kávě dodávalo kouřovou příchuť, plyn se tedy brzy stal preferovaným zdrojem.
V roce 1824 byla ve Velké Británii Richardem Evansem patentovaná první velkoobjemová pražička. Podle The Curious Barista’s Guide to Coffee umožňoval přístroj vyprázdnění celého válce a také představil zkoušečku pro malé vzorky. Stejná kniha také odkazuje na rok 1846, kdy v Bostonu James Carter patentoval svoji “vytahovací” pražičku. Šlo o železný buben, který byl upevněn v peci. Celý válec bylo možné vytáhnout z pece a pomocí dvířek na stěnách bubnu vysypat kávu na podlahu, případně do připravených zásobníků, aby vychladla. Metoda byla neefektivní a nebezpečná.
V roce 1864 byl v USA společnosti Jabez Burns udělen patent na komerční pražičku kávy. Designově šlo o uzavřený válec ve zdi, který měl otevírací mechanismus k vysypání zrn, tak aby nedocházelo k vyjmutí celého bubnu ven. Za rovnoměrnou distribuci zrna při pražení odpovídal dvojitý šroub uvnitř válce, tyto inovace zabezpečily konzistentnější a méně nebezpečný proces. Společnost Burns později přidala na přední část pražičky chladící podnos s ventilátorem, tyto funkce vydláždily cestu dnešním moderním pražičkám.
V roce 1868 v Německu Alexius van Gulpen spojil své síly s Theodorem von Gimbornem a Johannem Heinrichem Lensingem a vytvořili společnost známou jako Probat. V roce 1880 podali patent na “rychlou pražičku kávy” (Kaffeeschnellröster), což je dle společnosti rozhodující pro vývoj bubnové pražičky.
VLIV ELEKTŘINY
Elektřina se na přelomu 20. století stala dostupnější, což ovlivnilo i pražení. Elektromotory zjednodušily pražení a to již nebylo tak pracné, elektrické teplo je navíc více předvídatelné než otevřený oheň, což vedlo ke konzistentnějšímu pražení.
HORKOVZDUŠNÉ PRAŽIČKY
V 70. letech vstoupily na scénu horkovzdušné pražičky. V pražičce je ohřátý vzduch, který prochází přes síto, vzduch je protlačen dostatečnou silou, aby došlo k nadzvednutí zrn. Teplo je přenášeno na zrnka a ty se otáčí dokola. Tento design byl patentován v roce 1976 americkým chemickým inženýrem Michaelem Sivetzem.
Pražírny tyto pražičky z velké části odmítaly, protože poskytovaly méně kvalitní pražení, které bylo zajištěno pouze prouděním vzduchu, nikoliv kombinací proudění, vedení a záření vytvářené v bubnové pražičce.
NOVÁ TECHNOLOGIE
Moderní pražení je více ovlivněno pochopením chemických procesů, které při pražení nastávají. Pražírny jsou lépe vybaveny na měření proměnných a analýzu úspěšnosti procesu. Díky technologiím, jako je digitální software pro měření teploty a profilování, mohou být efektivnější a konzistentnější než kdy dřív. Tyto pokroky se však odvíjejí od vynálezů z doby před více než stoletím. Současné mechanismy nám umožňují lepší kontrolu, jde ale o doladění bubnové pražičky z 19. století. Na vývoji a zlepšování se během desítek let podílelo úsilí mnoha lidí a společností, bez experimentování bychom neměli širokou škálu vynikajících profilů, které si dnes užíváme. Můžeme tedy dále uvažovat o tom, kam se pražení kávy do budoucna posune.
Zdroj: Perfect Daily Grind
